Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maďarsko 2009

10. 8. 2009

Maďarský okruh 2009

Někdy před Vánocemi 2008 jsme začali pomalu vymýšlet kam na dovolenou. Jako první padlo Řecko, ale to jsem okamžitě zamítnul, protože to je opravdu velká dálka. Jako další alternativa byla jet do Černé hory a po pobřeží Chorvatska se vracet domů, to zase pro změnu zamítli rodiče. Nakonec jsme se všichni vzájemně shodli na Maďarsku a teď můžu říct, že to byla opravdu moc dobrá volba. Přípravy nebyli žáden stres, protože jsem všechno začal připravovat už hodně dlouho do předu abych se s toho týden před dovolenou nezbláznil.

 

Členové výpravy:

Michal alias kaktus + Ala (LS 650 Savage)

Láďa + Petr (já) (XV 125 Virago)

Ryšo (LS 650 Savage)

10. 8. 2009 Den první – Slovensko, Balaton (415 km)

Sraz byl u kluků ve Vendryni o půl sedmé, kde jsme ještě přebalovali bagáž, protože batoh, který měl původně brát Ryšo se k němu už opravdu nevlez. Sbaleno a vyrážíme směr Jablunkov kde se ještě před cestou tankuje. Je natankováno a hned za chvíli nás vítá Slovensko. Přes Slovensko jsme opravdu přefrčeli jak rovnými cestami s novým asfaltem tak i pěkně drsnými serpentinami s pěkným stoupáním. Slovenské kruháče, které byli udělané s betonových svodidel mi přišli dost legrační. No kruháče, ony to byli spíše hranáče.

Prievidze na benzínce bylo první tankování a taky svačina od naších maminek jak jinak než řízky. Trochu se mi nezdála zadní guma tak jsme ji chtěli dofouknout, ale nakonec byl tlak v pořádku. Už na jihu Slovenska to vypadalo jako v Maďarsku, jen opravdu málo byl vidět nějaký kopec. Trošičku jsme bloudili v Nitře, ale naštěstí jsme už za chvíli vypadli z té divočiny. Někde za Novými Zámky jsme si dali hladoví jak vlci oběd a pokračovali směr Komárno a konečně se před námi ukázal vjezd do Maďarska. Průjezd přes hraniční most pod kterým tekl špinavý, ale obrovský Dunaj byl úžasný a konečně jsme byli na půdě Maďarska. Maďarsko bych charakterizoval asi jako jednu obrovskou rovinu, kde vidět nějaký kopeček je fakt náhoda, taky že tam byla spousta větrných elektráren a hromada vodojemů. Po rovných, ale bohužel rozbitých cestách ubíhala cesta opravdu rychle. Veszprém byl další záchytný bod kde jsme si vyměnili nějaké ty HUFY v místním Tescu. Balaton byl už jen co by kamenem dohodil a když jsem uviděl z dálky poprvé Balaton byl jsem s toho fakt nadšený. Zbývalo už jenom najít nějaký ten kemp kde bychom mohli složit kosti. Našli jsme ho poměrně rychle a konečně rozbalili základní tábor.

Byli jsme unavení, smradlaví a s otlačenými zadky, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme byli šťastní, že jsme to zvládli a byl to pěkný kus zajetý ve  výborném čase tak jak jsem to předpovídal o půl sedmé večer. Jak jsem psal stany byli rozložené a šli jsme zaplatit na recepci.

Nejdříve byli obavy jak se s těma Maďarama domluvíme, ale naštěstí uměli anglicky takže to šlo moc dobře. Nejhorší bylo to, že místo na kterém jsme se zahnízdili bylo rezervováno a tak nás čekalo přenášení všech věcí přes celý obrovský kemp, ale z toho plyne ponaučení „Nejdřív se domluv na ubytování a až potom někam lez!“ No co byla to zkušenost. Večer jsme dali drink v baru a šli spát utahaní jak mezci.

 

11. 8. 2009 Den druhý – Skvělé Tihány a koupačka v Balatonu (17 km)

Už když jsme šli spát tak šlo vidět přicházející bouřku, takže jsme se moc dobře nevyspali. Ráno bylo krásně takže jsme skočili do obchodu a naplánovali co se bude v ten den dít. V plánu bylo navštívit krásný poloostrov Tihány. Dopoledne jsem se ještě kochal nad tou obrovskou louží, protože večer když byla tma to už nemělo moc cenu. Asi v poledne jsme vyrazili na výlet do krásného městečka. Všude hromada lidí snad z celé Evropy, podařilo se nám zaparkovat všechny motorky na jedno parkovací místo za cenu jednoho auta no a to se přece vyplatí.

Krásné historické městečko kde byli domky s rákosovými střechami a paprikovou omítkou. Zašli jsme na oběd, mezitím si někteří zašli vyměnit nějaké ty forinty a po obědě jsme se šli podívat do umělých jeskyní, které tam vytvořili už hodně dávno nějací mniši. Cesta tam byla dost úmorná, protože bylo dost vedro a všichni víme jaké to je v motorkářských věcech někam jít.

 Konečně jsme dorazili na místo jeskyní, které byli dost zajímavé a muselo dát opravdu moc práce něco takového vybudovat. Chvíli jsme tam pobyli, něco vyfotili a kráčeli směr parkoviště našich miláčků. Při cestě zpět nám zkřížil cestu had, ale naštěstí hned utekl a hned za ním náš fotograf Kaktus a foťák cvakal jak divý. Vracíme se zpět a už se všichni těšíme jak se konečně vykoupeme v Balatonu. Voda byla pěkně teplá a zkalená jak někde na přehradě, všichni byli rádi, že se mohli po tom horkém dni trochu schladit. Večer jsme se stavili zase na opravdu moc dobré drinky a šli spát.

 

12. 8. 2009 - Den Třetí – Trajekt, ROUTE66, Harkány (192 km)

Ráno byla v plánu další koupačka v Balatonu a konečně se mi podařilo poslat SMSky s pozdravem z Balatonu přátelům. Dopoledne tak nějak uteklo a asi v jedenáct jsme pokračovali na cestě na jih.

Do Tihán to byl fakt kousek a akorát jsme stihli trajekt, který nás převez na druhou stranu Balatonu což pro nás bylo časově o hodně výhodnější, než jet cca 60 km okolo, cena byla sice trochu vyšší, než jsem čekal, ale ušetřilo nám to spoustu času. Na druhé straně čekalo na trajekt hromada lidí na kolech a nebyly to obyčejné kola, ale chopper kola takže pokud by někdo náhodou přišel o papíry tohle je zajímavá alternativa bez motoru. Zamířili jsme do Siofoku kde jsme si dali oběd na místním nádraží a náhodou jsem si všimnul rarity a to cejch na skleničce 0,55l no a samozřejmě se to muselo hned zdokumentovat. Oběd nebyl nic moc a před námi byla cesta až do proslulého lázeňského městečka Harkány.

Cesta utíkala dost rychle a dokonce jsme jeli i po Maďarské Route66, která nás dovedla až do Pécs, byla opravdu moc krásná a taky z ní máme dost pěkných fotek za jízdy co se povedly vyfotit Alli. Po cestě byla jedna dost zajímavá zřícenina a vybízela k tomu si ji vyfotit. Zajímavé bylo hlavně to, že ji likvidovali zevnitř, no měl bych strach, že mi to spadne na hlavu. Do Harkán se dělala nová cesta, takže jsme jeli trošku objížďkou.

V Harkánech jsme byli okolo šesté večer, kemp byl hned po cestě takže nebyl takový problém ho najít. Kemp pěkné vybavený, ceny slušné a na recepci hóódně sympatická mladá Maďarka. Už zase jdeme ukořistit něco k večeři a naplánovat trasu na zítřek.

 

13. 8. 2009 - Den čtvrtý – Termály, Mohacs, Gerjen (138 km)

Ráno bylo opravdu krásně a bylo načase taky trošku přeprat nějaké ty hadry, protože zásoby čistých věcí se tenčily. Hlavní plán byl samozřejmě jít na proslulé termální koupaliště, které smrdělo až do kempu. Vstupné okolo našich 170 Kč bylo opravdu příjemné a příjemně vypadal i areál koupaliště s osmi bazény, které byli jak termální s teplotou až 35 stupňů což bylo opravdu moc příjemné, ale taky úplně obyčejné plavecké bazény s normální teplotou vody. V areálu mě překvapily všudypřítomné české nápisy no a Čechů tam bylo taky mraky. Ve vodě utekl čas strašně rychle a tak jsme dali oběd a pomalu se vraceli do kempu sbalit se a pokračovat v cestě.

Ryšo, který s námi na koupání nešel mezitím stihnul zajet do města na kafčo a kupodivu se vrátil bez bloudění. Kdyby zabloudil na jih tak by ho stejně zastavili Bosenské hranice :-D. Bylo sbaleno, na recepci byl menší zádrhel, ale hned se to pořešilo a tak jsme mohli v pohodě pokračovat na východ. Hned vedle kempu byl Spar tak jsem skočil pro pití a hodil ho dozadu k věcem, pokračujeme a co se nestalo pití nám vypadlo, ale naštěstí jsme nezpůsobili žáden dopravní kolaps, ale Ryšo, který jel celou dobu za námi držel najednou větší odstup.

Po cestě byl v Mohacsi pomník národní hanby kdy Polský král, který utíkal z prohrané bitvy, se nakonec utopil v místním potoce „No není to Ironie?“ Pomník byl sice zajímavý, ale zajímala nás více černá déšť naznačující obluda a my měli jet směrem k ní. Po cestě se začal prudce zvedat vítr a zdálo se, že pěkně sprchne, ale naštěstí spadlo jen pár kapek. Zastavili jsme se v Tescu pro nějakou tu večeři a nové pití, které jsem si pro jistotu strčil pod bundu.

 

Kousíček jsme si zajeli takže jsme se vraceli a přitom začalo něco kapat Kaktusovi z motorky tak jsme hned troubili, nereagoval, takže jsme ho předjížděli a hlásili, že něco teče. Sakra porucha! Naštěstí to byla porucha jménem prasklá plechovka piva v brašně a tak se vysušovalo. Ryšo měl akorát problém s tím, že Kaktus házel nasáklý toaleťák do příkopy a přitom by tam po prvním dešti stejně nebyl, protože je na to přece udělaný.

Za chvíli jsme byli v dalším kempu ve vesničce Gerjen, kde byla v recepci paní co měla rodinu v Praze. Bylo tam strašně moc otravných komárů, ale oproti těm našim byli strašně líní takže jsme všichni hráli celý večer při plánování cesty další den plácanou.

 

 

 

 Západ slunce na Dunaji

 

14. 8. 2009 - Den pátý – Paprika déšť a Szeged (167 km)

V noci pršelo takže ráno bylo před stanem pěkné blátičko. Ráno jsme ještě namazali řetěz, protože kdo maže ten jede! Sbalili jsme promočené stany a pospíchali na trajekt přes Dunaj ať ho stihneme. Přijeli jsme na místo kde měl údajně být trajekt, ale po trajektu ani stopy žádná cedule prostě nic, tak jsme vyrazili k dalšímu trajektu, který byl o kus zpět. Hurá cedule tady je, míříme k nalodění a trajekt nám před nosem ujede, tak co naděláme. Za chvíli se vrací zpět a chlapík ukazuje na hodinkách, že jedou až ve dvanáct což je za tři čtvrtě hodiny. Tak čekáme a pozorujeme projíždějící lodě.

 Naloďujeme se a za chvíli jsme na druhé straně té obrovské řeky. Jedem do Kalocsa kde je muzeum papriky, které máme v plánu navštívit. Muzeum je maličké něco nafotíme každý kupujeme papriku na doma. Hned vedle muzea je pěkná restaurace ve které si dáváme oběd. Mimochodem nejlepší restaurace naši cesty, můžu jen doporučit!

 Krásný výhled na motorky z nejlepší restaurace naší cesty

 

Při obědě začalo pršet takže ti co neměli věci zakryté šli zakrývat ať to nezmokne. Za chvíli to přestalo, ale Kaktus s Allou oblíkají svoje zelené nepromoky na rozdíl od nás optimistů co tvrdí, že to byla jenom přeháňka. Kdepak přeháňka, chvíli po tom co jsme vyjeli, se strhnul další déšť, ale vydrželi jsme to až do chvíle, kdy byla malá zastávka na kouknutí se do mapy a taky jsme dělali kva kva. Cesta byla opravdu hrozná rozbitá a ještě k tomu ten nepříjemný déšť, byli to asi nejhnusnější kilometry co jsme kdy zažili. Po cestě jsme si zajeli do vesnice s dvěma tisíci vinnými sklípky, byly fakt všude. Před Szegedem už naštěstí přestalo pršet a kemp byl kousek. Před kempem jsme se potkali s motorkáři z Hradce Králové, kteří měli za sebou 670 km a měli namířeno do Rumunska. Kemp se nám zdál dost drahý tak jsme se šli mrknou po jiném, ale bohužel ten, který byl na mapě už neexistoval tak jsme se vrátili zpět. Kemp vlastnili nejspíš nějací Arabi, protože na to vypadali. Do kempu nás doprovodil místní vrátný, který jel stylově na kole s deštníkem v ruce, no komické. Konečně začalo na chvíli svítit slunko, po tom dnešním dešti to všechny potěšilo. Kaktus s mladou jeli ještě do města a my ostatní jsme zůstali v kempu, protože jsme toho měli za celý den vážně dost. Šli jsme si dát pivečko na dobrou noc a už v devět byla zavíračka. No nejsou ti Maďaři trochu divní?

 

15. 8. 2009 - Den šestý – Poruchy, Budapešť, Szentendre (210 km)

Dopoledne bylo ve znamení sušení věcí, které jsme neuchránili před deštěm. Já, Kaktus a Alla jsme měli v plánu jet do města poohlížet památky, zajeli jsme si pro snídani a hned vedle Tesca byl opravdu monstrózní vodojem, který bohužel není vyfocený. Jelikož je Maďarsko z většiny roviny tak jich tady byli mraky, ale tenhle mě zaujal svou mohutností. Hned po snídani jsme vyrazili do centra Szegedu. Jako první byl v plánu tančící dům což je opravdu moc pěkné architektonické dílo. Další zajímavosti byla univerzita, která měla sloupy podloubí každý jiný a nad každým obloukem byl název určité lokality a vypadalo to hodně zajímavě. Součástí univerzity je i obrovský kostel s dvěma obrovskými věžemi. Po cestě je ještě spousta zajímavosti například pomník fotbalistů, patnáctiletý maďarský král, okolo jeho sochy rostly agáve (tequilla) vpadli jsme dokonce jen do zahrady nějaké galerie a za chvíli po nás chtěla dost nepříjemná Maďarka vstupné a to jsme přitom ani nevlezli dovnitř, tak když už jsme to museli zaplatit tak jsme se tam šli mrknout a stálo to tam opravdu za h…no.

Dostali jsme se k řece Tise, která byla spíše pomalu se pohybující močál, který už teda dost kvetl a zapáchal, ale našli se i takoví odvážlivci co se v řece koupali. Místní infekční musí být asi narvané. Prošli jsme sice ještě hodně památek, ale zaujal mě obrovský historický vodojem, který byl oproti tomu u Tesca miniaturní, ale byl o to zajímavější.

Dopoledne v centru Szegedu uteklo jak voda z místní přechlórované fontány a už jsme se vraceli zpět do kempu, kde už bylo vše zabaleno a připraveno na další cestu. Vyrážíme směr Kecskemet. Cesta utíká rychle a pohodově. V Kecskemetu si dáváme oběd v místní pizzerii.

Mezitím si natahujeme řetěz, který vydával zlověstné zvuky, ale zvuky zůstaly i po natažení stejné tak jsme to nijak extra neřešili a pokračovali po vydatném obědě dál na sever k Budapešti. Jeden úsek byl opravdu offroad a vůbec jsme se nedivili, že tudy jedou jenom endura. Až za jednou zatáčkou Kaktus zastavil na autobusové zastávce, protože mu praskl nosič, který si sám svařoval a před cestou jsme dávali sázky kdy mu rupne. Bylo dost času než to Kaktus stihnul pořešit a my jsme mezi tím pořešili naši závadu, což byl důkladně umytý řetěz včerejším deštěm, ale bylo to hned namazané a závada vyřešená! Kaktus svou závadu taky vyřešil a nadbývající bagáž na kterou nezbyly gumy si dal před sebe.

Mohli jsme pokračovat do hlavního města, které bylo už jen kousek. V Budapešti to je opravdu nářez, každou chvíli semafor a kaktusová oblíbená věc projet na oranžovou a zbytek partyje nechat stát na červené, ale nakonec jsme zvládli projet přes to obludné, ale krásné město celkem v klidu a docela rychle. Náš cil Szentendre byl už jen kousek a slunce už bylo taky jenom kousíček. V kempu jsme byli něco okolo půl deváté a dali jsme zasloužené pivko, které jen tak zasyčelo.

 

16. 8. 2009 - Den sedmý – Komárno, serpentinky, porucha a hurá doma (363 km)

Ráno jsem se probouzel s pocitem, že už sice všechno končí, ale za to jsem se moc těšil domů. Zašli jsme si koupit něco k snídani a nějaké drobnosti domů ať nepřijedeme s prázdnou.

Čekala nás všechny ještě údržba a všichni jsme dolívali trošku oleje, protože kdo maže ten jede. Vyrazili jsme asi o půl jedenácté. Cesta vedla pořád podél Dunaje takže se dalo skvěle zorientovat. Pomalu se začínali ukazovat sem tam nějaké kopce a to znamenalo, že se s Maďarskem pomalu, ale jistě loučíme.

Po cestě si Kaktus všimnul cedule Radio Mária a prostě si to musel vyfotit. V Komárnu na jednom kruhovém objezdu jsme uzavřeli smyčku naší cesty přes Maďarsko a pádili na hraniční most, který jsme už moc dobře znali. Most byl definitivní loučení s Maďarským územím. V Komárnu jsme natankovali, a jelikož jsem platil celou dobu kartou, tak až doma jsem zjistil, že to byla jediná benzínka, která mě ošulila a to hned o 7 euro, hrůza ta obsluha. Až na samotném území Slovenska jsem měl poprvé problém s Maďary, kteří tam byli zaměstnaní. No co, taky to byla zkušenost.

Kousek dál byl příjemný motorest s příjemnou obsluhou s kterou se dalo domluvit konečně česky. Uvnitř motorestu měl majitel vystavené dva krásné veterány, takže jsem samozřejmě neodolal a hned jsem si to musel zdokumentovat, hold je to moje vášeň. Vyrazili jsme směr Nitra a hned při výjezdu přestal Ryšovi ukazovat tachoš, ale pokud se jede ve skupině tak vůbec to nevadí, protože se vždycky přizpůsobil naší rychlosti, takže to nemělo cenu ani řešit. V horách jsme si užili konečně trošku toho klopení.

Ty rovinky už nás fakt nebavily. Žilina - slunce už téměř zapadlo. Cesta domů už je fakt jenom kousek. Před Čadcou Kaktus jakoby zařadil přes zuby a chcíplo mu to. Hned to nastartoval, ale od té doby motor divně šlapal a vynechával. Takže jsme se v Čadci rozdělili na dvě skupiny, protože bylo v plánu ještě jedno tankování a Kaktus měl strach, že když to vypne tak už to nenastartuje a bude tady trčet. S Ryšem jsme dojeli na benzínku, natankovali a mířili k Česko-Slovenským hranicím. Hranice byli hned za rohem a už jsem si to pádili po Českých silnicích směrem domů do Třince. Před domem jsme byli v devět. Kámoš co jel okolo, zastavil na kus řeči a domu jsme se dostali až okolo desáté, prostě bylo pořád o čem mluvit. Měli jsme radost, že jsme DOMA, tohle je totiž start a zároveň i cíl všech cest.

 

 

Statistiky:

Celkově najeto – 1502 km

Spáleno paliva – 45 l (3l/100km)

Spotřeba oleje - zanedbatelná

Rozpočet na osobu – cca 4500,-

Poruchy – ulomený nosič, špatné palivo

 

Kompletní fotogalerie:

Maďarsko 2009

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář